Kvidin život
Je den před mími 9 narozeninami a můj křeček Ríša umřel. Tak jsme ho pohřbili do hrobu kmému bývalému křečkovi Fištovi. S mámou jsme jeli koupit nového křečka a pojmenovali ho Kvido, ale po čase jsme zjistili, že je to holka, takže Kvida. Měla strašně velké uši na to jak byla malinká, ale dorostla do nich.
Kvidu jsme jsme se snažili seznámit s Emilem, což je bráchy křeček. Když si na sebe zvikli zůstali spolu asi dva týdny. A po pár dnech jsem Kvidu dala zas k Emilkovi a večer jsem slyšela ve Kvidine kleci šuštění a když jsem se tam pořádně koukla, viděla jsem malý slepý miminka, hned jsem běžela pro Kvidu a dala jsem ji k nim. Takže v naší rodině se narodili křeččí děti a to Kvide a Emilovi. Bylo 20.října a těch prcků bylo osm, ale jedno po čase zabila, ale stejně jich byla halda. Starala se o ně dvacet jedna dní, potom jsme je museli dát někomu jinému. Jedno si vzala Gábina, dvě Míša, další dvě paní učitelka, jedno někdo u mámi v práci a jedno si nechal brácha, protože Emil neni nejmladší a jmenuje se Šmajda. Ostatní se jmenují Čertík, Ferda, Flíček, Čertík, Vendelín a posledního nevím. Jo, a to má moje kamarádka Denisa Kvidinu sestru Čiki.
Emil, ale po roce umřel a Kvida se Šmajdou zůstali sami. Ale po tři čtvrtě roce umřela i Kvida. A já nového křečka už nechtěla. Takže hrob už má čtyři duše a čtyři panáčky.